Křečové žíly a boj proti nim představují civilizační problém, který v současné době postihuje v různé podobě až 40% populace. Častější výskyt křečových žil je pozorován u žen, riziko rozvoje onemocnění stoupá s věkem.

Křečové žíly, též varixy či žilní městky, je označení pro vakovitě rozšířené, prodloužené, vinuté žíly. Žíly si můžeme představit jako trubicovité struktury, v nichž proudí krev z různých částí těla směrem do srdce. K rozšíření žilní stěny může dojít následkem zvýšeného tlaku uvnitř žíly, popř. je žilní stěna oslabená a „nevydrží" nápor tlaku proudící krve ve svém nitru. Tlak krve v žilním systému se v jednotlivých oblastech těla liší. Nejvyššího tlaku je dosahováno v žilách dolních končetin, proto se také křečové žíly nejčastěji vyskytují v této lokalizaci. Navíc je důležité uvědomit si, že v žilách sbírajících krev z oblastí ležících pod srdcem, proudí krev směrem k srdci proti směru gravitace, a tok krve je zde tedy problematičtější než v žilách horních končetin, kde krev teče ve směru gravitace. Tento protigravitační transport krve je v organismu mj. zajišťován systémem chlopní uvnitř žil, který brání zpětnému toku krve. Pohyb krve směrem k srdci je dále poháněn tzv. svalovou pumpou, tedy okolními svaly, které při své kontrakci stlačují žíly. Svalová činnost tedy významně omezuje městnání krve, a brání tak rozvoji křečové žíly, prevence varixů tedy mj. spočívá v pravidelném pohybu. Rovněž poloha těla ovlivňuje tlak uvnitř žilního systému. Nejvyššího tlaku v žilách dolních končetin je dosahováno při vzpřímeném postoji. V rámci prevence se proto také doporučuje dávat nohy do vyvýšené polohy.

K úplnému pochopení mechanismu vzniku varixů dolních končetin si stručně uvedeme základní skutečnosti o rozložení žil v dolních končetinách. V dolních končetinách se nacházejí dva žilní systémy, a to povrchový a hluboký. Oba systémy jsou vzájemně propojeny spojkami, přičemž za normálních okolností odtéká krev z povrchového systému spojkami do hlubokého systému. Tento jednosměrný tok je umožněn správnou funkcí žilních chlopní. Nesprávná funkce žilních chlopní je jednou z nejčastějších příčin zvýšení žilního tlaku uvnitř povrchového systému žil. Krev, která by měla plynule proudit směrem k srdci, při nedostatečnosti chlopenního systému částečně protéká zpět a městná, čímž se zvyšuje tlakový nápor na žilní stěnu. Křečové žíly nejčastěji vznikají právě v povrchovém systému žil dolních končetin, avšak v zásadě může být postižena kterákoliv žíla v těle. Je-li varixy postižen hluboký žilní systém, popisuje se to někdy jako „vnitřní křečové žíly". Narušení funkce chlopní a snížení pevnosti žilní stěny může být způsobeno dědičnými faktory, dále zánětlivými procesy, uplatnit se mohou i hormonální vlivy, proto se ve zvýšené míře objevují křečové žíly v těhotenství. V podstatě může vést k rozvoji varixů jakýkoliv proces způsobující zvýšení tlaku uvnitř žíly nebo oslabení žilní stěny.

Projevy křečových žil jsou zpočátku jen kosmetické. Typicky se na kůži objevuje okem viditelná modrá kresba žil v podobě metliček nebo uzlů. Počáteční stádia varixů mohou být provázena nevýraznými problémy. Postupně se mohou rozvíjet potíže jako je pocit napětí a tíže končetin, zejména večer po denní námaze, tupá a pálivá bolest, noční křeče, svědění kůže, hnědá pigmentace, ekzémy a kožní změny, otoky. Jednou z častých komplikací varixů je vznik bércového vředu. Podkladem vzniku vředu je zhoršená schopnost kůže hojit se. Následkem nedostatečného prokrvení kůže při křečových žilách se totiž kůže ztenčuje, je více náchylná k poškození a v těchto podmínkách se pak i špatně hojí. Jako další komplikace varixů se může rozvinout zánět křečových žil, existuje také riziko tvorby krevních sraženin (trombů) a s tím související nebezpečí utržení trombu a plicní embolie.

V diagnostice křečových žil se uplatňuje předně fyzikální vyšetření, tj. pohled a pohmat, ze zobrazovacích metod se využívá ultrazvuku.

Léčba křečových žil je jednak konzervativní, jednak chirurgická. Konzervativní léčba je spíše léčbou podpůrnou a uplatňuje se především v počátečních stádiích onemocnění. V rámci konzervativního léčení křečových žil se doporučují režimová opatření (pravidelný pohyb, omezení dlouhodobého stání), vhodné je také stlačení postižené končetiny elastickou punčochou. Z léčebných prostředků mohou být doporučena tzv. venofarmaka, která pozitivně ovlivňují krevní oběh, působí na zvýšení kvality žilní stěny, mají protizánětlivý účinek, zmírňují subjektivní obtíže apod. Aplikují se nejčastěji v podobě tabletek, popř. jako mast na křečové žíly. K dalším metodám odstranění křečových žil patří metody chirurgické. Klasická operace křečových žil spočívá v odstranění postižené žíly celé nebo jen jejích postižených úseků. Navržena může být také tzv. sklerotizace. Sklerotizace bývá doporučena u pacientů s varixy menšího rozsahu (metličky). Tato metoda je založena na aplikaci speciální látky, která zničí žilku zevnitř chemickým procesem. Ve velké míře se dnes využívají také metody laserového odstranění křečových žil, ty jsou vhodné k terapii rozsáhlých varixů.

V rámci prevence a terapie křečových žil lze užívat i přírodní podpůrné prostředky. Doporučují se např. grapefruity. Grapefruity jednak obsahují velké množství vitaminu C, který pozitivně ovlivňuje kvalitu žilní stěny a snižuje riziko zánětu, jednak obsahují další látky posilující krevní oběh. Vhodnými doplňkovými látkami jsou také měď a zinek. Tyto stopové prvky jsou zastoupeny např. v ořechách, slunečnicových jádrech. Doporučují se také sulfidy, které jsou obsaženy např. v česneku, gingerol, jenž je součástí zázvoru, dále fibrinoidy nacházející se např. v brokolici, červené řepě, v cibuli, v citronech. Octová koupel nohou napomáhá opadnutí otoků.

Jak již bylo uvedeno, křečové žíly v různé míře postihují téměř každého, mohou zůstat pouhou kosmetickou vadou, avšak rozvinuté komplikace křečových žil mohou představovat i život ohrožující stavy, Je proto vhodné konzultovat Váš stav s lékařem.

Prohlášení o obsahu, Kontakt, Odkazy