Cucání palce a prstů, cucání palečků u dětí

Cucání palce či cucání prstů obecně lze do určitého věku považovat za normální, instinktivní chování lidského jedince. Cucání palečků lze sledovat s pomocí sonografie již v průběhu nitroděložního vývoje plodu. Cucání přináší dítěti pocit uklidnění a uspokojení. Cucání palce či dudlíku představuje pro dítě náhradu sání. V prvním roce života, kdy se dítě nachází v tzv. orální fázi vývoje, je cucání palců, popř. dudlíku zcela normální záležitostí. Podle některých zdrojů je cucání palců či dudlíku dokonce příznivým faktorem v dalším rozvoji osobnosti. Uvádí se, že u dětí, kterým nebylo bráněno v cucání, došlo k redukci pláče, lépe prospívaly, vykazovaly lepší schopnost samostatně se zklidnit.

Většina dětí si přestává cucat palec ještě v předškolním věku. Uvádí se, že pokud si dítě přestane cucat prsty v době před prořezáváním druhých zubů, nemá cucání na chrup škodlivý vliv. Se zvyšujícím se věkem přetrvávání cucání palců či dudlíku se však zvyšuje riziko rozvoje vývojových odchylek v postavení zubů. Příčinou přetrvávání cucání palců v pozdějším věku mohou být negativní emoce, únava, stres aj.

Jak již bylo řečeno, cucání prstů zpravidla samovolně vymizí v průběhu předškolního věku, pokud se tak však nestane, nemusí být odstranění tohoto zlozvyku vždy snadné. V některých případech pomůže natřít nehty speciálním lakem proti okusování nehtů, který je dostupný v lékárnách. Důležité je také nežádoucí chování přerušovat, tj. vyndávat dítěti prsty z pusy, případně ho zabavit jinou činností. Starším dětem je nutné nežádoucnost jejich chování vhodně vysvětlit.