Demence příznaky, stařecká demence léčba, vaskulární alzheimerova

Demence je onemocnění mozku, které se projevuje celkovým úbytkem duševních funkcí. Existuje několik známých příčin demencí.
Jednak se demence mohou rozvinout v důsledku přítomnosti jiných chorobných stavů, např. Creutzfeld-Jakobovy nemoci, aids, alkoholismu, otrav apod.
Dále se může jednat o poruchu prokrvení mozku, tzv. ischemicko-vaskulární demence. Nejčastěji se vyskytujícím typem demence je Alzheimerova demence.

Alzheimerova choroba je neurodegenerativní onemocnění mozku, při němž dochází k rozpadu nervových buněk a nervových vláken. Narušena je i produkce látek (zejména acetylcholinu), které zajišťují přenos informací mezi jednotlivými mozkovými buňkami.
Následkem úbytku mozkových buněk a omezení přenosu informací mezi nimi jsou funkce mozku výrazně snížené. Alzheimerova demence postihuje zejména osoby staršího věku, je tedy jednou z forem stařecké demence. Onemocnění se však může rozvinout i u mladých lidí. V tomto ohledu se rozlišuje takzvaná presenilní forma (senilita = stařeckost, stárnutí), při níž se onemocnění začíná rozvíjet před šedesátým pátým rokem věku a senilní demence, která nastupuje až po šedesátém pátém roce života.

Mimo jiné zahrnuje demence příznaky poruchy paměti (nejprve krátkodobé, později i dlouhodobé), problémy s orientací v prostoru a v čase, neschopnost soustředění se, spavost, ztráta motivace, snížená reakce na podnět apod. Příznaky stařecké demence mívají zpravidla kolísavý charakter. Průběh onemocnění a jeho intenzita jsou individuální. Nemoc obvykle trvá několik let a ve své těžké podobě způsobí výrazné narušení fungování postižené osoby ve společnosti i doma.

Příčiny Alzheimeroovy nemoci nejsou dosud přesně známé. Uvažují se vlivy genetické, dále mechanismy povahy metabolické, infekční, toxické, autoimunitní a jiné.

Léčba demence je obtížná a vyžaduje komplexní přístup. Kromě farmakologické léčby by součástí péče o člověka postiženého demencí měla být i psychoterapie a socioterapie (trénování paměti a základních činností denního života). Alzheimerovu nemoc nelze v současné době zcela vyléčit, dostupnými farmaky však lze postup onemocnění zpomalit, a prodloužit tak aktivní část života postižené osoby.

Léky na Alzheimerovu nemoc patří do skupiny tzv. blokátorů acetylcholinesterázy. Acetylcholinesteráza je látka, která rozkládá acetylcholin potřebný k přenosu informací mezi mozkovými buňkami (viz výše). Blokací acetylcholinesterázy nedochází k tak výraznému úbytku acetylcholinu, čímž je postup onemocnění zpomalen. Kromě inhibitorů acetylcholinesterázy se v léčbě uplatňují zhášeče volných kyslíkových radikálů, nervové růstové faktory a jejich stimulátory, látky blokující specifické receptory a jiné.

Výzkum v oblasti léčby Alzheimerovy nemoci stále probíhá velmi intenzivně.