Slinivka břišní nemoci, umístění slinivky, funkce a onemocnění

Slinivka břišní, neboli pankreas, je orgán, který anatomie společně s játry řadí mezi žlázy trávící soustavy.
Normálně vyvinutá slinivka je dlouhá cca 12 – 16 cm, členíme ji na tři části, a to hlavu (caput), tělo (corpus) a ocas (cauda).
Slinivka je uložena v oblasti za žaludkem, táhne se po zadní stěně břišní, přičemž její hlava se nachází v ohbí první části tenkého střeva (duodena) a dále pokračuje doleva směrem ke slezině.
Umístění slinivky je anatomicky popisováno jako tzv. sekundárně retroperitoneální – peritoneum je pobřišnice, tedy blána vystýlající břišní dutinu. Pankreas se v průběhu svého vývoje dostává do oblasti za tuto blánu, tedy do tzv. retroperitonea.
Společně s pankreatem jsou v tomto prostoru uloženy také ledviny, močové cesty, nadledviny, část tenkého střeva, některé důležité cévy a nervy aj., v zadní stěně retroperitonea probíhá páteř.
Znalost těchto vzájemných vztahů pankreatu s okolními orgány je důležitá z hlediska možného přestupu zánětů, prorůstání nádorů apod.

Jednou z funkcí slinivky je tvorba tzv. pankreatické šťávy, která je důležitá pro trávení živin. Tato šťáva je odváděna ze slinivky prostřednictvím pankreatického vývodu do horní části tenkého střeva. Místo, v němž pankreatický vývod vyúsťuje, se označuje jako Vaterská papila. V oblasti Vaterské papily současně vyúsťuje žlučovod, jenž přivádí do střeva žluč, která je důležitá zejména pro trávení tuků. Z důvodu tohoto společného vývodu mohou mít některá onemocnění slinivky primární příčinu v nemocích žlučníku a žlučových cest. Vzhledem k tomu, že pankreatická šťáva je vylučována v době trávení, bolestivé příznaky slinivky břišní se při jejích onemocněních objevují či zesilují zpravidla v období po jídle.
Obecně proto léčba slinivky zahrnuje kromě jiného také dietní opatření.

Další důležitou funkcí pankreatu je tvorba hormonů. Významná je především produkce inzulínu, který se podílí na regulaci metabolismu glukózy. Nemoci slinivky břišní mohou proto výrazně narušit glukózový metabolismus a u nemocného se může rozvinout diabetes (cukrovka).
Dalšími doprovodnými příznaky nemocí pankreatu může být hubnutí, ikterus, bolesti v zádech aj. Dominující jsou obvykle značné bolesti břicha. Kombinace a intenzita jednotlivých příznaků závisí na typu onemocnění a rozsahu postižení.

Mezi nejčastější onemocnění pankreatu patří jeho záněty, a to akutní i chronické, nádorová onemocnění pankreatu a v neposlední řadě nedostatečnost buněk slinivky, které produkují inzulín, což vede k rozvoji diabetu mellitu.