Zápal plic příznaky, léčba, nakažlivost, přenos u dětí, průběh bez teploty

Zápalem plic (též pneumonie, příp. pneumonitida) rozumíme zánětlivé onemocnění postihující plicní tkáň. Dle údajů Světové zdravotnické organizace jsou pneumonie celosvětově třetí nejčastější příčinou úmrtí, vysoká úmrtnost na tato onemocnění je zejména v rozvojových zemích. V ČR se ročně odhaduje výskyt více než 100 000 případů pneumonií.

Větší riziko pneumonie je u lidí oslabených jiným vážným onemocněním (např. onkologická onemocnění aj.). Vyšší výskyt pneumonií je pozorován ve skupinách kuřáků, alkoholiků a drogově závislých osob. Obecně se častěji rozvíjí infekční zápal plic u dětí, méně často u dospělé populace, ve skupině lidí nad padesát let věku pak křivka výskytu opět stoupá.

Zápaly plic můžeme klasifikovat z různých hledisek. Dle časového průběhu rozlišujeme zánět akutní a chronický. Podle rozsahu postižení popisujeme jednostranný, či oboustranný zápal plic, který postihuje obě plíce. Podle původu rozlišujeme záněty plic na neinfekční a infekční.

Podkladem neinfekčních zápalů plic může být například aspirace (vdechnutí) žaludečního obsahu či jiných cizorodých látek, hovoříme o tzv. aspirační pneumonii. Vdechnutí žaludečního obsahu hrozí zejména u osob v bezvědomí či v alkoholovém opojení. (Prevencí v rámci první pomoci je tzv. stabilizovaná poloha.)
K průniku obsahu z trávícího traktu do dýchacího systému může rovněž docházet při některých vývojových abnormalitách, např. existuje-li patologická komunikace mezi jícnem a průdušnicí (tzv. píštěl), tyto včasně neodhalené vývojové odchylky mohou např. vyvolat zápal plic u kojenců. Plicní tkáň je poškozena jednak kyselým pH žaludečního obsahu, jednak bakteriemi, které kontaminují potravu.
Kromě obsahu z trávícího traktu může být aspirační pneumonie vyvolána také mimo jiné vdechnutím cizího tělesa, známá je rovněž tzv. „pneumonie polykačů ohně“, kdy dochází k nechtěné aspiraci petroleje. V typickém obraze charakterizují aspirační zápal plic příznaky náhlé dušnosti a cyanózy (tj. modrofialové zbarvení kůže a sliznic), přidat se mohou i teploty.
Onemocnění však může probíhat i plíživě, s dráždivým či produktivním kašlem, bez teploty. Zdrojem neinfekčního zánětu plic může být i inhalace toxických par, plynů či horkého vzduchu, tento stav popisujeme jako inhalační pneumonii. K inhalaci škodlivin dochází často v souvislosti s nehodami v průmyslových zařízeních, při požárech, záchranných akcích apod. Stav se zpravidla v akutní fázi projeví dráždivým kašlem, kýcháním, dušností, cyanózou. (V rámci první pomoci je důležité zejména bezpečně přesunout postiženého ze zamořeného prostoru na čerstvý vzduch.)

Vyvolavatelem infekčních pneumonií jsou především respirační patogeny, v našich podmínkách je nejčastější bakteriální či virový zápal plic, setkat se však můžeme i s některými parazitárními či houbovými původci zánětu.
V běžném životě se zpravidla setkáváme s infekcemi streptokokovými, stafylokokovými, vyvolavateli mohou být i haemophily, některé druhy chlamydií či mycoplasmat, klebsielly, legionelly a jiné bakterie, dále řada virů.
Na rozdíl od neinfekčních zánětů je pacient s infekčním zánětem plic nakažlivý, zejména v akutní fázi respirační infekce, z hlediska šíření infekce do okolí je riziková rovněž inkubační doba.
Průběh onemocnění může být lehký i velmi těžký, je ovlivněn především věkem a stavem nemocného. K typickým příznakům infekční pneumonie patří kašel, který je zpravidla zpočátku suchý, později může být produktivní, vykašlaný hlen může být hnisavý, objevuje se dušnost, někdy bolesti na hrudi, obvykle je přítomna horečka, zimnice a poty. Přidružují se i celkové příznaky – bolesti hlavy, kloubů, svalů, nechutenství, únava, schvácenost.

V diagnostice pneumonií se uplatňuje zejména anamnéza, poslechové a laboratorní vyšetření (krev, moč), nutný je rovněž rentgen, eventuelně jiné zobrazovací vyšetření, např. CT, bronchoskopie.
Léčba zápalu plic závisí na jeho příčině a závažnosti průběhu. Standardem v léčbě pneumonií je zejména včasné podání antibiotik, dále se dle potřeby uplatňuje na zápal plic léčba podpůrná, tj. léky na snížení teploty, tlumení kašle apod.
Možnou prevencí infekčních pneumonií je mj. očkování proti chřipce a proti pneumokokům.