Zlatý stafylokok příznaky, léčba, na kůži, v krku, nose, pochvě

Zlatý stafylokok (Staphylococcus aureus) patří mezi bakterie z čeledi streptokoků. Přestože tvoří přirozenou součást lidského těla, jeho patogenní druhy mohou ohrožovat lidské zdraví.
Zlatý streptokok (stafylokok) je nebezpečný zejména svou rezistencí vůči mnoha dosud lidem známým antibiotikům. Některé jeho kmeny jsou spojeny s hospodářskými zvířaty, především prasaty. K přenosu na člověka dochází jen při přímém kontaktu s nakaženými zvířaty. Vědci zatím dospěli k závěru, že tato bakterie se nepřenáší z člověka na člověka. Běžná stafylokoková bakterie se však přenáší kontaktem s nakaženou osobou (kapénkovou infekcí, kontaktem s kůží nemocného), či pouze s infikovaným předmětem.
Stejně jako u bakterií jiného typu platí, že i když se mnohým lidem dostane do těla zlatý stafylokok, příznaky se neprojeví, protože se jedná o tzv. přenašeče. Přenos stafylokokové infekce tedy ještě nemusí znamenat, že dojde k rozvoji zdravotních problémů.

Pokud už dojde k přenosu a negativním projevům stafylokokové bakterie, projeví se obvykle v lidském těle různými záněty. Může se jednat o zánět kožní či zánět prsu nebo plic. V některých případech dochází také k otravě krve. Závažnější komplikace však patří spíše mezi vzácné projevy u osob, které mají na těle otevřenou ránu či jsou značně oslabeni jiným způsobem.

Pojmenovat příznaky zlatého stafylokoku je velmi obtížné, protože způsobuje různá onemocnění s odlišnými projevy. V některých případech se projeví angínovými příznaky (bolest v krku, horečka, nevolnost), v jiných jsou charakteristické záněty na kůži apod. Přítomnost stafylokoku zjišťuje lékař prostřednictvím stěru.

Jestliže vám je zjištěna přítomnost zlatého stafylokoku například v krku, v nose, v pochvě nebo v moči, nemusí to ještě znamenat nutnost jeho léčení.
Obecně lze říci, že zlatý stafylokok pro zdravého člověka nepředstavuje závažné zdravotní ohrožení. Rizikový je pro osoby oslabené se sníženou imunitou, tedy například děti. U těch může vyvolávat klasické angíny či vážnější kožní záněty a pokud vyšetření u lékaře prokáže, že je na vině zlatý stafylokok, léčba za pomocí antibiotik by měla být zahájena co nejdříve.
Léčení zlatého stafylokoku však může být v mnoha případech problematické, protože se jedná o odolnou bakterii. Původně se léčily choroby způsobené zlatým stafylokokem prostřednictvím antibiotik na bázi penicilinu, bakterie se však vůči nim postupně stala rezistentní. Pro tyto odolné bakterie se užívá označení MRSA (methicilling resistant). Tento typ bakterie je typický pro nemocniční zařízení, tedy je obzvláště nebezpečná pro hospitalizované pacienty s otevřenou ránou či trubicí vedoucí do těla. Ve styku s pacienty nemocných MRSA je proto třeba dodržovat zvýšenou hygienu, zejména v podobě bariérové ochrany (roušky, rukavice).

Pokud nezabírají klasická antibiotika, je někdy nutné nasadit tzv. autovakcínu. V takovém případě je pacientovi v nemocnici odebrána krev či moč, ze které je destilací vytvořen čirá kapalina, která je následně vpravována injekcemi pod jazyk do těla. Organismus tak dostane určitou informaci a je lépe schopen se s problémem vypořádat vlastními silami.

Zvýšenou pozornost je třeba věnovat onemocnění zlatým stafylokokem u žen v době těhotenství a u velmi malých dětí. Pokud je nakažený jeden člen rodiny, je pravděpodobné, že se bakterie může přenést i na další osoby v domácnosti. Pro malé děti pak může být zlatý stafylokok i smrtící, a při podezření na nákazu je proto třeba neprodleně vyhledat lékaře.