Žloutenka typu A,B,C,D,E příznaky, léčba, přenos hepatitida novorozenecká

Žloutenka, nebo-li ikterus, označuje žluté zbarvení tkání, které je nejlépe viditelné na kůži, na sliznicích a na očním bělmu.
Příčinou žloutenky je zvýšená hladina žlučového barviva (bilirubinu) v krvi. Žlučové barvivo vzniká v organismu při rozpadu červených krvinek. (Červená krvinka má životnost přibližně 120 dnů, poté se rozpadá, červené krvinky jsou proto postupně obnovovány.)
Uvolněné žlučové barvivo je odváděno do jater, kde je dále zpracováno a následně vylučováno do střev. (Žlučové barvivo se podílí na konečném zbarvení stolice.) Část žlučového barviva je v určité podobě vstřebávána ze střev zpět do těla a dostává se do moči. (Rovněž zbarvení moči je ovlivněno látkami odvozenými od žlučového barviva.)

Příčiny zvýšení hodnot žlučového barviva v krvi jsou různé. Jednou z příčin může být zvýšený rozpad červených krvinek (tzv. hemolytický ikterus, prehepatální ikterus), např. z důvodu některých vrozených onemocnění krvinek, autoimunitních onemocnění, intoxikace apod. Mezi příznaky žloutenky tohoto typu patří kromě žlutého zbarvení tkání také výrazně tmavá stolice.

Dalším typem ikteru je tzv. hepatální ikterus. V tomto případě je porucha na úrovni zpracování bilirubinu játry. Kromě vlastního zežloutnutí tkání zahrnuje hepatální žloutenka příznaky světlé stolice a tmavé moči. Příčinou mohou být různá onemocnění jater, např. akutní virové hepatitidy (viz níže), toxické jaterní poškození, terminální stádium jaterní cirhózy aj.

Tzv. cholestatický ikterus (též posthepatální) je způsoben poruchou v transportu žlučového barviva z jater do žluči a do střev. Příčinou může být např. neprůchodnost žlučových cest apod. V tomto případě bývá stolice až zcela odbarvená (tzv. acholická) a moč tmavá.

Zvláštním typem žloutenky je tzv. novorozenecká žloutenka (též kojenecká žloutenka). Zvýšené množství žlučového barviva v krvi je v tomto případě způsobeno jednak přechodným zvýšeným rozpadem krvinek (v krvi novorozence je přechodně vyšší počet červených krvinek, které mají kratší životnost než krvinky dospělého typu), jednak játra novorozence mají sníženou schopnost zpracovávat žlučové barvivo.
Novorozenecká žloutenka obvykle odezní sama, v některých případech může být doporučena fototerapie (léčba světlem).

Jak bylo vysvětleno výše, je tedy žloutenka (ikterus) pouze příznakem několikerých onemocnění, nikoliv nemocí samotnou. V hovorové řeči je však často pojem žloutenka používán pro onemocnění virovou hepatitidou.
Označení žloutenka není však v tomto případě zcela správné, neboť hepatitida se nemusí ve všech případech projevit vlastním zežloutnutím.
Virová hepatitida je onemocnění způsobené viry z různých čeledí, při němž dochází k poškozování jaterních buněk a v souvislosti s tím k narušení jaterních funkcí v různé míře. Virové hepatitidy mohou probíhat ve formě akutní nebo mohou přecházet do chronického stádia. Hranicí mezi akutním a chronickým stavem je období šesti měsíců trvání nemoci.
Nebezpečí přechodu onemocnění do chronického stádia spočívá ve zvýšeném riziku rozvoje jaterní cirhózy či karcinomu jater. Mezi základní typy virových hepatitid patří hepatitida typu A, B, C, D a E.

Žloutenka typu A je vyvolána viry z čeledi Picornaviridae.
Přenos žloutenky tohoto typu se uskutečňuje fekálně-orální cestou, tedy přímým kontaktem, kontaminovanou vodou či kontaminovanými předměty, žloutenka typu A bývá také nazývána nemocí špinavých rukou.
Inkubační doba žloutenky typu A se pohybuje přibližně od dvou do sedmi týdnů. K možným projevům hepatitidy typu A patří celková únava, malátnost, nechutenství, zvracení, zvýšená teplota, někdy tlak v pravém podžebří, dále tmavá moč a světlá stolice, stav může být doprovázen zvýšenou teplotou.
Hepatitida typu A nepřechází do chronického stádia, k uzdravení obvykle dochází během několika týdnů. Proti hepatitidě typu A se lze nechat očkovat. Svým průběhem je hepatitidě typu A podobná hepatitida typu E, jejímž původcem jsou viry z čeledi Caliciviridae.

Původcem hepatitidy typu B jsou viry z čeledi Hepadnaviridae.
Nákaza se děje krevní cestou (např. injekční jehly), možný je rovněž sexuální přenos nebo přenos z matky na plod.
Žloutenka typu B má inkubační dobu přibližně jeden až šest měsíců. Žloutenka typu B může přecházet do chronického stádia.
Mezi typické příznaky hepatitidy typu B patří ikterus, svědění kůže (pruritus), světlá stolice a tmavá moč, hepatitida typu B může však probíhat i pouze pod obrazem zcela nespecifických příznaků (únava, zažívací obtíže). Očkování existuje.
Akutní hepatitida typu D může vzniknout pouze u pacientů se současnou infekcí virem hepatitidy typu B, protože virus hepatitidy typu D se může množit pouze v přítomnosti viru hepatitidy typu B. Očkování proti hepatitidě typu B tak chrání i proti virům hepatitidy typu D.

Virus hepatitidy typu C patří do čeledi Flaviviridae.
Žloutenka typu C se přenáší obdobným způsobem jako žloutenka typu B.
Inkubační doba hepatitidy typu C činí přibližně patnáct až sto šedesát dní. Akutní hepatitida C se obvykle projevuje zcela nespecificky (únava, „chřipkové příznaky“). Akutní forma žloutenky může podobně jako u hepatitidy typu B přejít do chronického stádia. Očkování proti hepatitidě typu C v současné době neexistuje.

Pro stanovení diagnózy virových hepatitid je nezbytné provést vyšetření krve a moči.
Léčba žloutenky zahrnuje především režimová opatření. Nezbytností je klidový režim a dodržování diety, jídelníček musí být upraven tak, aby byla co nejméně zatěžována jaterní tkáň. Nutná je také úplná eliminace alkoholu. Existují rovněž léky, které omezují množení viru v jaterní tkáni. Dle zákona č. 258/2000 Sb. je u pacientů s diagnózou akutní virové hepatitidy nařízena hospitalizace.