Artritida je zánětlivé onemocnění kloubu, projevuje se typicky bolestivostí kloubu, otokem, zčervenáním a zvýšenou teplotou v okolí kloubu, dále omezením funkce kloubu v jeho různém rozsahu aj., ne vždy jsou všechny charakteristické příznaky přítomny.
Příčiny artritid jsou velmi různé. Častým podkladem zánětu kloubu bývá revmatoidní artritida, dále může mít artritida příčiny v mnoha příbuzných revmatických onemocněních, důvodem zánětu mohou být rovněž různá infekční onemocnění. V následujícím textu si podrobněji popíšeme vybraná revmatická onemocnění spojená se zánětlivým postižením kloubů.

Revmatická onemocnění lze na základě přítomnosti, resp. nepřítomnosti tzv. revmatoidního faktoru rozdělit na séropozitivní (s přítomností revmatoidního faktoru) a séronegativní (s neprokázaným revmatoidním faktorem). Revmatoidní faktor je druh autoprotilátky, tedy protilátky namířené proti některým vlastním strukturám organismu. Tento faktor vytváří komplexy s „běžnými" protilátkami našeho organismu, přičemž tento komplex se ukládá do kloubních struktur a svou přítomností zde vyvolává zánětlivý proces. Důvody vzniku revmatoidního faktoru nejsou zcela známy. Výskyt tohoto faktoru stoupá s věkem. Stanovení přítomnosti, resp. nepřítomnosti revmatoidního faktoru je jednou z důležitých součástí rozpoznání artritidy a jejího typu.

Mezi séropozitivní revmatická onemocnění patří mj. revmatoidní artritida (užívá se též pojem revmatická artritida či progresivní polyartritida).
Jedná se onemocnění autoimunitního charakteru, jeho podstat tedy spočívá v tvorbě protilátek proti strukturám vlastního organismu (viz. výše - revmatoidní faktor). Onemocnění postihuje častěji ženy, typicky mezi 45. a 55. rokem života. Existuje však i dětská forma revmatoidní artritidy, označovaná jako chronická juvenilní artritida. Obecně se však revmatoidní artritida může v různé formě vyskytnout u kohokoliv v jakémkoliv věku.
Revmatoidní artritida je charakterem svého průběhu chronická artritida, začíná zpravidla plíživě, typicky se začíná projevovat ranní ztuhlostí kloubů, zejména v oblasti ruky. Kloubním příznakům mohou předcházet i příznaky celkové - únava, hubnutí, zvýšené teploty. Kromě kloubních projevů může mít revmatoidní artritida příznaky také mimokloubního charakteru. Jedná se například o podkožní revmatoidní uzle, záněty osrdečníku, onemocnění plicní tkáně aj.
Onemocnění může vést až k úplné ztrátě hybnosti kloubu. V diagnostice revmatoidní artritidy se uplatňují jednak vyšetření zaměřená na pohybový systém, jednak celková vyšetření. Součástí diagnostiky tak bývá odběr anamnézy, rentgenologické vyšetření, vyšetření výpotku získaného punkcí kloubu, vyšetření krve, imunologické vyšetření (revmatoidní faktor), dále vyšetření zaměřená na srdce a plíce, oční vyšetření aj.
V léčení revmatoidní artritidy se uplatňuje medikamentózní terapie, dále metody rehabilitační, léčba artritidy vyžaduje rovněž dodržování některých režimových opatření. V některých případech mohou být pro léčbu revmatoidní artritidy doporučeny také lázně, lázeňská léčba však není vhodná pro všechny pacienty.
U některých pacientů může být rovněž navržena tzv. metoda biologická, artritida je tomto případě léčena pomocí přípravků, jejichž účinné látky se dokáží navázat na ty látky v těle, které jsou odpovědné za rozvoj zánětu a touto vazbou jejich prozánětlivý účinek zmírnit.
Léčba revmatoidní artritidy v jejím pokročilém stádiu může být i chirurgická - zničený kloub je operačně odstraněn a nahrazen umělým implantátem, který funkci zničeného kloubu obnoví. Konkrétní postup léčby je vždy do značné míry individuální.

Další možnou příčinou chronické artritidy je tzv. psoriatická artritida. Jedná se o zánětlivé kloubní onemocněn sdružené s výskytem lupénky (tj. psoriázy). Psoriatická artritida obvykle nebývá spojena s výskytem revmatoidního faktoru a je tak řazena do skupiny séronegativních revmatických onemocnění. Psoriatická artritida tedy zahrnuje jednak příznaky kloubní, jednak příznaky kožní. Kloubní příznaky bývají lokalizovány zejména v oblasti kloubů dolních končetin a skloubení kosti křížové a pánevní. Postižený kloub je typicky citlivý na dotek, bolestivý, oteklý, kůže v okolí kloubu může mít zvýšenou teplotu a může být zarudlá, objevuje se ztuhlost kloubu a omezení jeho funkce. Kloubní příznaky se zpravidla dostavují až s odstupem několika let po příznacích kožních, obvykle se psoriatická artritida rozvine u pacientů s těžkou formo lupénky.

Příčinou artritidy mohou být rovněž poruchy v metabolismu některých látek. Poměrně častým onemocněním je dnavá artritida (uratická artritida, dna).
Dnavá artritida patří mezi zánětlivá revmatická onemocnění. Dna postihuje o něco více muže než ženy, onemocnění se objevuje zpravidla ve středním a starším veku. Podkladem dnavé artritidy je tvorba krystalků kyseliny močové, které se následně usazují v oblasti kloubů a vyvolávají zde zánětlivou reakci. (Kyselina močová je konečným produktem degradace nukleových kyselin.) Průběh a projevy dny mohou být různé.
Možným projevem dny je např. akutní dnavý záchvat, projevující se zpravidla noční bolestivostí kloubu palce u nohy. Dna však může mít i charakter chronický. Krystalky kyseliny močové se mohou kromě kloubů usazovat i v jiných strukturách organismu, poškozují pak např. ledviny a jejich funkce. V diagnostice dny se mj. uplatňuje průkaz krystalků kyseliny močové v kloubním výpotku. V terapii dny je kromě medikamentózní léčby důležitá také dieta s nižším zastoupením masa, omezení alkoholu a dostatečný příjem tekutin.

K zánětlivým revmatickým onemocněním bývá řazena rovněž tzv. revmatická horečka. Revmatická horečka se rozvíjí jako následek infekce streptokoky (zejména Streptococcus pyogenes.)
Podstata vzniku revmatické horečky spočívá v tom, že protilátky, které vytvoří organismus v reakci na infekci streptokoky začnou poškozovat i vlastní tkáně. Revmatická horečka postihuje především děti a mladé lidi.
Příznaky revmatické horečky se dostavují přibližně za dva až tři týdny po prodělané streptokokové infekci, nejčastěji angíně. Jedním z možných projevů revmatické horečky je artritida, která má typicky stěhovavý charakter. Daleko závažnější součástí revmatické horečky je však zánětlivé postižení srdce, Lidově se říká, že „revmatická horečka klouby líže, srdce hryže", čímž je vyjádřena dominantnost postižení srdeční tkáně. Pozdním následkem revmatické horečky mohou být např. chlopenní vady srdce.
Kromě kloubních a srdečních projevů může zahrnovat i některé příznaky neurologické a kožní. V diagnostice revmatické horečky se uplatňují laboratorní testy a celkové vyšetření pacienta. V rámci léčby revmatické horečky jsou podávána jednak antibiotika pro likvidaci případných zbytků streptokoků, jednak protizánětlivé léky. Onemocněním do jisté míry podobným revmatické horečce je postreptokoková reaktivní artritida, která se projevuje jako akutní kloubní zánětlivé onemocnění v návaznosti na prodělanou streptokokovou infekci, projevy postižení jiných orgánů však nejsou přítomny.

Prohlášení o obsahu, Kontakt, Odkazy