Rakovina, druhy rakoviny, zhoubné nádory

Rakovina je jednou z nejnebezpečnějších soudobých civilizačních chorob. Případů úmrtí na tuto nemoc celosvětově přibývá, proto je boj s rakovinou zájmem jak laické, tak odborné veřejnosti. V následujícím textu si přiblížíme, co je rakovina, jak vzniká rakovina, zmíníme se o příznacích rakoviny a současných diagnostických a léčebných možnostech.

Rakovina je zhoubné nádorové onemocnění, které je způsobeno abnormálním nekontrolovatelným růstem určitých buněk. Pojmem buněčný růst rozumíme dělení (množení) buňky. Dělení buněk je nutné k obnově již starých, nefunkčních buněk, avšak buněčný růst musí být v rovnováze se zánikem starých buněk. Množení buněk je proto v organismu přísně kontrolováno. Dělení každé jedné buňky v těle řídí její genetický program, který je zakódovaný v molekule DNA uložené v jádře buňky. V průběhu dělení buňky se celá molekula DNA musí zdvojit tak, aby každá ze dvou vzniklých dceřiných buněk získala kompletní molekulu DNA, která je identická s původní molekulou DNA mateřské buňky.

Vlivem vnějších i vnitřních činitelů může dojít k narušení molekuly DNA, což může změnit genetický program buňky. V důsledku této změny pak může genetický program nařizovat buňce, aby se neustále dělila. Takto poškozenou buňku lze označit za nádorovou. Všechny dceřiné buňky této buňky nádorové dostávají kopii porušené molekuly DNA, takže i jejich genetický program je nutí k neustálému dělení. Tímto procesem se postupně vytváří nádorová masa. Nádor může svým růstem omezovat okolní tkáně. Uvolněné buňky zhoubného nádoru mohou být navíc zaneseny krevním či lymfatickým oběhem i do jiných částí organismu, kde dochází rovněž k jejich dělení a vznikají tak nová ložiska nádoru (tzv. metastázy).

Vlivy, které jsou schopné poškodit strukturu molekuly DNA můžeme rozdělit na biologické, fyzikální, chemické a hormonální. Mezi biologické činitele řadíme některé viry, například adenoviry, herpes viry, virus Epsteina-Barrové a řada dalších. Fyzikálními faktory je UV záření, rentgenové záření, gama záření atd. Chemické látky narušující DNA mohou být například těžké kovy, kyslíkové radikály, dehet aj. Poškození DNA může způsobit i dlouhodobá hormonální substituce. Prevence rakoviny tedy mimo jiné spočívá v omezení kontaktu s uvedenými vlivy. Narušení molekuly DNA se však může odehrát i na podkladě vnitřních faktorů (např. chybná kopie DNA při dělení buňky).

Z výše uvedených důvodů dochází ke vzniku nádorů zejména v těch částech organismu, v nichž probíhá růst buněk s velkou frekvencí. Takovou tkání je například sliznice trávícího traktu, či sliznice dýchacích cest. Častými druhy rakoviny jsou proto rakovina střev, rakovina jícnu, rakovina plic. Nádory také často vznikají v tkáních, které jsou pod vlivem hormonů. Funkcí určitých hormonů je totiž ovlivnění genetického programu buňky tak, aby buňka zahájila dělení. Poměrně vysoký výskyt má proto rakovina prostaty, rakovina prsu, rakovina vaječníků, rakovina děložního čípku, rakovina varlat aj. Rakovina se však může rozvinout téměř v jakékoliv tkáni. Objevují se například nádory hlavy a krku (nádory rtu, ústní dutiny včetně krčních mandlí, rakovina jazyka, nádory slinných žláz, nádory hltanu, nádory dutiny nosní a vedlejších nosních dutin, rakovina hrtanu, dále nádory štítné žlázy a příštítných tělísek, mízních uzlin, očnice, oka a ucha), dále jsou známá nádorová onemocnění vylučovacího systému (rakovina ledvin, rakovina močového měchýře), postižen může být i krevní a lymfatický systém (leukémie, rakovina lymfatických uzlin), trávící systém může být zasažen i na úrovni žlazových orgánů (rakovina jater, rakovina slinivky), výjimkou není ani rakovina mozku.

Příznaky rakoviny jsou jednak specifické, jednak nespecifické. Mezi nespecifické projevy rakoviny patří celkový pocit slabosti, únava, zvýšené teploty, úbytek tělesné hmotnosti, chudokrevnost, noční pocení, nechutenství, přítomnost krve v moči, ve stolici, ve vykašlaném hlenu aj. Můžete se setkat i s termínem paraneolastický syndrom, což je souhrnné označení pro všechny příznaky provázející nádorové onemocnění, přičemž tyto projevy však přímo nesouvisí s růstem nádoru ani se vznikem metastáz. Specifické symptomy rakoviny záleží na druhu rakoviny, typu nádoru, jeho lokalizaci a velikosti.

Diagnostika nádorových onemocnění se sestává ze sepsání anamnézy, dále může být doporučeno vyšetření krve, moči, stolice, mozkomíšního moku a dalších tělních tekutin, někdy je nutné podstoupit genetické vyšetření, požadovány mohou být endoskopie a odběr vzorku postižené tkáně a jeho histologické vyšetření, dále ultrazvukové vyšetření, počítačová tomografie (CT), magnetická rezonance a další.

Z léčebných postupů se dnes nejčastěji uplatňují chirurgické metody (operativní odstranění postižené tkáně), chemoterapie (potlačení růstu nádorových buněk pomocí chemických látek), radioterapie (ozařování), biologická léčba (podávání látek tělu vlastních, případně látek, které v těle stimulují tvorbu účinných látek, například protilátek likvidujících nádorové buňky) a hormonální léčba rakoviny (omezení produkce určitého hormonu apod.), prosazuje se i alternativní medicína (akupunktura, aromaterapie).

Možnosti léčby rakoviny jsou stále intenzivně zkoumány.