Zánět Achillovy šlachy léčba, achilovy paty, achilovky příznaky

Achillova šlacha je označení pro šlachu trojhlavého lýtkového svalu (musculus triceps surae), který se jejím prostřednictvím upíná na kost patní. Tento sval se významným způsobem uplatňuje při chůzi a při vzpřímeném stoji, k jeho výraznému zatížení dochází mj. při běhu, v odrazové fázi skoku, při prudkém zabrždění aj.
Achillova šlacha, též tendo calcaneus, představuje nejsilnější šlachu v lidském těle.

Pojem Achillova pata souvisí s řeckou mytologií, obecně se jím rozumí zranitelné místo. Bájného hrdinu Achillea totiž při jeho narození ponořila matka do řeky Styx, aby se stal nezranitelným, jeho jediným zranitelným místem tak zůstala pata, za níž ho matka držela.

Onemocnění šlachových a svalových úponů obecně označujeme termínem entezopatie, jejich příčinou je většinou opakované nadměrné přetěžování těchto struktur.

Rovněž zánět Achillovy šlachy (též Achillovy paty) je nejčastěji způsoben jejím přetížením, např. nadměrným běháním, nevhodným sportovním povrchem, používáním špatné obuvi, další příčinou mohou být nedoléčené úrazy v této oblasti apod.
Stejně jako jiné entezopatie, vyznačuje se zánět Achilovy šlachy projevy bolesti zejména při zátěži příslušného svalu. Pro nemocného je silně bolestivý hlavně stoj na špičce, neboť trojhlavý lýtkový sval napomáhá mimo jiné ohýbání chodidla směrem za patou (tzv. plantární flexi). Bolest v oblasti Achillovy šlachy se obecně označuje termínem achylodynie (její příčinou však nemusí být výhradně zánět šlachy).
Dále mohou provázet zánět Achilovy šlachy příznaky otoku a zduření šlachy. V důsledku onemocnění Achilovy šlachy může i při minimálním násilí (např. šlápnutí do díry aj.) dojít k jejímu přetržení, což se projeví jako prudká náhlá bolest, současně bývá slyšitelné lupnutí, které je přirovnávané k prásknutí bičem. K přetržení zdravé Achillovy šlachy může dojít i následkem úrazu, nejčastěji se tak děje při sportovních aktivitách vyžadujících rychlé změny směru pohybu, rizikové jsou z tohoto hlediska také seskoky.
Rovněž aplikace kortikoidů přímo do oblasti Achillovy šlachy vytváří riziko narušení struktury šlachy a její následné ruptury (prasknutí), z tohoto důvodu by neměl být zánět achilovky řešen tímto výše popsaným způsobem.

Diagnostika se opírá o anamnestické údaje a klinický nález, případně je nutné doplnit vhodnou zobrazovací metodu, nejčastěji ultrazvuk.

Obecnou zásadou léčení Achilovy paty při zánětu je omezení zátěže, někdy je nutné i znehybnění pomocí ortézy či sádry. V mírnějších případech postačí doplnit odlehčující režim pouze o lokální aplikaci protizánětlivých mastí, zpravidla z řady nesteroidních antirevmatik.
U závažnějších stavů se doporučuje i léčba celková. Léčbu zánětu Achilovky lze doplnit i o fyzikální terapii (např. laser, iontoforéza, pulsní magnetoterapie, ultrazvuk, diatermie aj.).
V případě recidiv (tj. návratu nemoci) či přechodu do chronicity může být navržena operace Achilovy šlachy. Léčba zánětu Achillovy šlachy by měla být vedena nejlépe ortopedem.